Kurzy první pomoci

Na našich trénincích probíhá pravidelně školení zaměřené na "první pomoc" = věnujeme se výuce základních dovedností, které mohou být klíčové při záchraně lidského života.

1. Obecné zásady první pomoci

1. Zajistíme bezpečnost sobě i postiženému popř. postiženým. Vyvětráme, vypneme el. proud, označíme místo nehody (moje bezpečnost je na prvním místě!!!)
2. Vyšetříme postiženého a poskytneme mu první (předlékařskou) pomoc
3. Zavoláme tísňovou linku 155. Linku 112 voláme pouze při hromadných neštěstích, autonehodách apod. (dovoláme se na hasiče a ti nás přepojí na ZZS, je to zdlouhavé). Při telefonátu s dispečerem/kou podávám informace v tomto pořadí:

• Jak se jmenuji
• Kde jsem
• Co, jak a proč se stalo
• Kolik je postižených
• Jaká jsou jejich poranění, přibližný věk

4. Kontrolujeme  postiženého až do příjezdu rychlé zdravotnické pomoci dále jen RZP.

Prvotní vyšetření a řešení život ohrožujících stavů

1. Ověření základních životních funkcí

• Výskyt masivního krvácení
• Stav vědomí
• Stav dýchání

2. Ošetření život ohrožujících poranění

• Zástava prudkého krvácení
• Uvolnění dýchacích cest
• Nepřímá masáž srdce cca 100x/min (případně v kombinaci s umělým dýcháním v poměru 30:2. Podle posledních doporučení však laici již dýchání provádět nemusí)
• Ošetření otevřeného poranění hrudníku (pneumotorax).

Dále pak provádíme

• Chlazení rozsáhlých popálenin.
• Ošetření dalších poranění.
• Protišoková opatření
• Při bezvědomí s nebezpečím zvracení, uložíme postiženého do stabilizované polohy. Tato poloha udržuje volné dýchací cesty a brání vdechnutí krve nebo žaludečního obsahu při zvracení V ostatních případech položíme postiženého do polohy na zádech se zakloněnou hlavou, případně ponecháme v poloze jaké je. To však pouze v případě spontánního dýchání. V každém případě postiženého stále sledujeme a v případě, že přestane dýchat, provádíme nepřímou masáž srdce!!! Při ukládání postiženého do této polohy postupujete takto:
• Přistupte k boku ležícího poraněného a jeho nohu, která je k vám blíže, ohněte v koleně do ostrého úhlu - viz obr. a.
• Vzdálenější ruku poraněného uchopte za paži a převalte ho na bok k sobě - druhou rukou si pomáháte za pánev (kyčel) - viz obr. b.
• Nyní upravte polohu poraněného tak, aby měl hlavu v záklonu a ústa směřovala dolů. Ruka poraněného přitom podpírá obličej, aby nedošlo k jeho stočení dolů - viz obr. c.
• Nyní přikryjte poraněného, sledujte jeho stav 

Obr.  Ukládání poraněného do stabilizované polohy

Není však nutné bazírovat na přesném provedení stabilizované polohy. Důležité je, aby byl na boku, měl zakloněnou hlavu a byl v této poloze stabilní. Kde má kterou ruku, nohu…. je jedno)

Druhotné vyšetření

Druhotné vyšetření zaměřujeme na zjištění příznaků, které neohrožují bezprostředně život, ale mohly by způsobit komplikace, kdyby zůstaly neodhaleny. Pokud je postižený při vědomí:

• Představíme se
• Ptáme se na pocity, bolest, funkce orgánů/končetin, zda se mu již příhoda nestala, zda se s něčím lečí/bere léky apod.

Pokud je v bezvědomí, snažíme se získat informace od svědků či zhodnotíme situaci z hlediska možného mechanismu události. Čeho si všímáme:

• Hlava – Jaká je barva v obličeji? Mrká? Není obličej nápadně asymetrický? Nekrvácí z uší, nosu nebo úst?
• Hrudník – Nejsou známky poranění nebo cizího tělesa?
• Břicho – nejsou známky úrazu/rány?
• Končetiny – Všímáme si hybnosti (zda postižený může končetinou hýbat, zda jí cítí), deformit, krvácení.
• Informace o pacientovi – náramek, identifikační štítek s informacemi o nemoci, lécích apod.

2. Krvácení

Pokud je krvácení spojeno ještě se zástavou dýchání, je potřeba se postarat o oboje současně. Zajistěte, aby pacient dýchal (uvolnění dýchacích cest a/nebo nepřímá masáž srdce) a zastavte krvácení. Při zraněních, kdy chybí kus tkáně, vyplníme ránu tamponádou (větší kus tkaniny) a přes ránu dáme tlakový obvaz.

PAMATUJ! Zástava masivního krvácení má přednost před zahájením KPR (kardiopulmonální resuscitace) i aktivací záchranného systému!

Průměrný člověk má v těle cca až 6,25l krve.

Ztráta :

0,5 l – mírná slabost
1,0 l – slabost
1,5 l – kolaps
Více jak 2,25 l – téměř vždy smrt!!

Podle toho, kam krev uniká, dělíme krvácení na:

• Vnější
• Vnitřní

Dále rozdělujeme podle poranění cévy:

Tepenné krvácení

Je nejvážnějším typem krvácení a je nezbytně nutné je co nejdříve zastavit. Krev je při krvácení z tepny světle červená a vystřikuje souhlasně s tepem.

Žilní krvácení

Není natolik dramatické jako tepenné krvácení. Tmavší žilní krev proudí mnohem pomaleji a pozvolna vytéká z rány. Pokud však žilní krvácení trvá dlouho nebo je-li postižena velká žíla (např. stehenní) je toto krvácení považováno také za závažné.

Zástava krvácení

Intenzivní zevní krvácení lze efektivně zastavit třemi způsoby:

1. Stlačení cévy v ráně – vhodné jako první reakce, ihned při prvním kontaktu s postiženým. Provede se tak, že svými prsty ucpeme krvácející ránu, pokud je rána větší, překryjeme ji svou dlaní a přitlačíme druhou rukou. Pro vlastní ochranu doporučujeme nasadit si gumové rukavice (např. z autolékárničky) nebo provizorně použít igelitový pytlík apod.
2. Tlakový obvaz - je tvořen vrstvou (*) krytí, savou vrstvou a obvazem. Tlakovým obvazem můžeme stavět krvácení na končetinách a hlavě, na jiných částech těla tímto způsobem nelze docílit stlačení. Po přiložení krycí a savé vrstvy musí být provedena pevná fixace obvazem. Pokud obvaz začne prosakovat krví, můžeme přiložit další tlakový obvaz a opět pevně fixovat. Při ošetřování končetiny zraněného položte na zem a zvedněte končetinu nad úroveň srdce, snížíte tím krevní ztrátu.'
   * Pozn. Není třeba se příliš zabývat sterilitou použitého materiálu, neboť poraněný není bezprostředně ohrožen infekcí, ale velkou krevní ztrátou. Výjimkou je otevřena zlomenina s masivním krvácením, kdy hrozí infekce kosti a následná amputace končetiny
3. Zaškrcení končetiny – tuto techniku lze aplikovat pouze na končetinách, a to v oblasti paže nebo stehna (na bérci a předloktí jsou dvě kosti, tepny procházející mezi nimi nelze zaškrcovadlem stlačit). Nikdy nepřikládáme těsně nad loket ani nad koleno nachází se zde mnoho nervů!!! Optimální pomůckou pro zaškrcení je originální pryžové zaškrcovalo (5 cm široké a 50 cm dlouhé), ale improvizovat můžeme např. páskem, kravatou, šátkem. Nevhodný je provaz, lano, drát… Nakládáme jej vždy mezi srdce a ránu, nikdy ne na holou pokožku, ale přes tričko, košili. Vždy provádíme několik otoček kolem končetiny. Přiložíme lístek s časovým údaje, kdy jsme škrtidlo přiložili s přesností na 5 min. Zaškrcovadlo používáme pouze v nutném případě, zpravidla tam, kde krvácení nelze zastavit tlakovým obvazem

Alternativním způsobem, jak zastavit zevní krvácení je stlačení tlakových bodů. Jejich použití ovšem vyžaduje částečné anatomické znalosti, tudíž není pro základní první pomoc příliš vhodné.

Tlakové body

Slouží k nouzovému zastavení tepenného krvácení. Jsou to místa, kde snadno nahmatáme přívodnou tepnu a přitlačíme ji ke kosti. Při správném stlačení dojde k okamžité zástavě krvácení. Pokud jde o končetinu, držíme ji nad úrovní srdce.

Krk (1)
Krkavice: při předním okraji kývače asi uprostřed jeho délky (vedle ohryzku). Při krvácení z jazyka, nebo krční tepny (stlačuje se pouze na postižené straně, při stlačení obou se přeruší přívod krve k mozku a postižený může upadnout do bezvědomí)

Horní končetina (2)
Pažní tepna: stlačujeme v mezisvalové rýze v horní třetině. Při krvácení z předloktí a ruky

Dolní končetina (3)
Stehenní tepna: stačujeme pod středem tříselního vazu dvěma palci. Při amputaci dolní končetiny, při krvácení ze stehna

Krvácení z tělních otvorů

Krvácení z nosu

Krvácení z nosu je v naprosté většině případů (80 %) nevinnou příhodou, která nevyžaduje odborný zásah. Vzniká samovolně (více u žen), při různých typech onemocnění (vysoký krevní tlak), nebo při úrazu (úder pěstí do nosu při řešení problémů - obě pohlaví, více muži). I když se krvácení většinou zastaví samo, při dodržení následujících doporučení můžeme krvácení zkrátit. Jsou však také krvácení silná a obtížně stavitelná, která si vyžádají odborné ošetření.

První pomoc:

• Posadit postiženého s lehce předkloněnou hlavou.
• Vyzvat postiženého, aby dýchal ústy a stiskl si krvácející nosní dírku kapesníkem namočenm ve studené vodě. Studený obklad položte postiženému na zátylek.
• Nezastaví-li se krvácení do 10 minut je nutno postiženého odeslat k odbornému ošetření (ORL). Odborné ošetření vyhledáme rovnou i v případě u osob, které trpí poruchou krevní srážlivosti.
• Po zastavení krvácení ponecháme postiženého v klidu.

Zvukovod

Zlomenina baze lební, vytéká tmavá krev s mozkomíšním mokem. Tento stav je doprovázen bezvědomím. pokud postižený dýchá, volíme stabilizovanou polohu na straně poraněného ucha, ucho sterilně kryjeme, ale neucpáváme ránu.

Genitálie

Překřížení nohou, chlazení

3. Stav (bez)vědomí

Bezvědomí bezprostředně ohrožuje život postiženého a bez okamžité pomoci může skončit smrtí postiženého, a to vlivem udušení ze zapadlého kořene jazyka, neboť v bezvědomí dochází k útlumu obranných reflexů v dutině úst a dochází tak k zapadání tohoto kořene jazyka a tím i k omezení průchodnosti dýchacích cest.

Tento stav je způsoben mnoha příčinami, mezi nimiž nechybí například otravy, předávkování léky, cévní mozkové příhody, nízká hladina cukru v organismu u diabetiků (hypoglykémie), kolapsy z oběhových příčin např. vzniklé z poruchy srdečního rytmu (arytmie), úrazy hlavy a řada dalších.

Zda je postižený v bezvědomí, zjistíme podle následujících příznaků: Chybí jakákoliv reakce postiženého na velmi hlasité oslovení či případně na silné zatřesení za jeho ramena. Dalším příznakem je, že postižený nereaguje ani na bolestivé stimuly, například štípnutí prsty do ušního lalůčku nebo ruky apod.

První pomoc

První pomoc provádíme přímo na místě. Nepřemísťujeme jej ani neodnášíme na jiné místo, pokud to vysloveně není nutné z hlediska jeho a naší bezpečnosti (hrozící požár, výbuch, apod.). Pokud postižený dýchá, ponecháváme jej v poloze jaké je a neustále sledujeme jeho stav. Pokud nedýchá, zprůchodníme dýchací cesty a zahájíme KPR (viz. kapitola 4).

Často zmiňovanou stabilizovanou polohu používáme pouze v případě, že postižený krvácí z dutiny ústní nebo je předpoklad, že bude zvracet (intoxikace alkoholem) nebo jedná-li se o hromadné neštěstí, kdy nemáme možnost neustále sledovat postiženého a musíme se věnovat dalším obětem.

4. Kardiopulmonální resuscitace (KPR)

KPR zahajujeme vždy, když máme pochyby o spontánním dýchání postiženého (tj. cyanóza, vosková bledost a nepřítomností dýchacích pohybů). Nezkoumáme tep (riziko falešných výsledků), nepoužíváme zrcátko apod. Pokud dojde k zástavě dechu, dochází v zápětí k zástavě srdce a naopak. Neztrácíme proto čas a ihned přecházíme ke KPR.

Pozn. u lapavého dechu není dýchání z úst do úst vhodné, a proto provádíme jen nepřímou masáž srdce.

Pro otevření dutiny ústní a zprůchodnění dýchacích cest používáme tzv. Trojitý manévr viz. obr.). Ten použijeme i při podezření na poranění krční páteře. Své prsty pokládáme za úhel dolní čelisti, palce vedle sebe na bradu, tahem za úhel a mírným tlakem na bradu dolní čelist povytahujeme a vysouváme dopředu. Závěsný aparát jazyka se tak vytáhne a uvolní dýchací cesty. Pokud se v dutině ústní nachází nějaké cizí těleso (zvratky, bonbon, protéza), odstraníme jej.

Obr. Trojitý manévr

Pokud nejde těleso z dýchacích cest odstranit, provádíme umělé dýchání i nadále (bez ohledu na zmiňované cizí těleso v dýchacích cestách) - lepší nějaká resuscitace, než žádná!

Odstranění vdechnutého tělesa

Pozn. Laik by neměl provádět manévry u bezvědomého -> zavolá ZZS, případně zahájí resuscitaci (v bezvědomí dojde k ochabnutí hrtanového svalstva, což může dovolit vdechovanému vzduchu vniknout do plic)

První pomoc

Postup u dospělých

Vyzveme postiženého, aby se pokusil usilovně kašlat a byl přitom v předklonu. Během tohoto kašle může zachránce rozevřenou dlaní své ruky silněji a rázněji udeřit postiženého několikrát mezi lopatky. Pokud tyto postupy nepomohou, okamžitě provedeme tzv Heimlichův manévr, což je výkon, pomocí něhož je možné vypudit cizí předmět z dýchacích cest. K postiženému při vědomí (v předklonu) přistoupíme zezadu, obejmeme jeho trup svými pažemi, do oblasti mezi pupkem a mečovitým výběžkem dáme pěst jedné ruky, druhou jí uchopíme a prudce stlačíme nadbřišek směrem dovnitř a nahoru. U postiženého v bezvědomí klečíme obkročmo nad ním a stlačíme nadbřišek na stejném místě a stejným směrem oběma rukama složenýma na sebe. Tím vytvoříme dostatečně silný tlak v dýchacích cestách, pomocí něhož se může překážka uvolnit. Tento úkon několikrát opakujeme, ne však více jak 5×!
Pokud ani tento úkon nepomůže, pak neprodleně postupujeme jako v případě zástavy oběhu a provádíme komprese hrudní kosti. Okamžitě přivoláme Záchrannou službu a do jejich příjezdu pokračujeme.

Postup u novorozenců a kojenců

Dítě si položíme bříškem na své předloktí, hlavou dolů popř. ho uchopíme za nohy a otočíme hlavou dolů a vedeme několik úderů plochou dlaně směrem "ven z dýchacích cest" v oblasti mezi lopatkami (mimo páteř!!!)

Nepřímá masáž srdce

Postiženého musíme otočit na záda, umístit ho na tvrdou podložku a provést záklon hlavy.

Následuje zběžné vyčištění ústní dutiny, případně i vyjmutí zubních protéz (viz výše) a současně s tím pověříme někoho ze svědků o přivolání Záchranné služby s tím, že tato osoba sdělí dispečerovi, že zahajujeme KPR. Dále zahájíme resuscitaci podle toho, zda jde o dospělého postiženého nebo dítě:

Resuscitace u dospělých

Poté již zahajujeme samotnou resuscitaci tak, že poklekneme vedle hrudníku postiženého z jedné strany a vyhledáme střed hrudní kosti (místo mezi bradavkami) a na toto místo poté přiložíme své překřížené ruce a začneme se stlačováním hrudní kosti, asi do hloubky 5 cm a to rychlostí 100 stlačení za jednu minutu. Tato rychlost odpovídá přibližně dvěma stlačení za sekundu. Po odpočítání 30 stlačení provedeme 2 umělé vdechy do úst postiženého, následně opět provádíme 30 stlačení hrudní kosti a poté opět 2 umělé vdechy. Tento postup opakujeme stále a to dokud na místo nedorazí výjezdová skupina Záchranné služby, která převezme postiženého do své péče a bude v resuscitaci pokračovat.

Je třeba zmínit, že postup resuscitace je fyzicky náročným, a proto by se měli zachránci, kteří resuscitaci provádějí střídat po dvou minutách v nepřímé masáži srdce a umělém dýchání. Máme-li k dispozici resuscitační pomůcky například resuscitační masku, použijeme je. Podle posledních doporučeních, však lze užít metodu resuscitace i bez použití umělého dýchání, kdy provádíme jen nepřímou masáž srdce trvalým stlačováním.

Resuscitace u dětí

Ta se od resuscitace dospělých liší tím, že nejprve provedeme 5 umělých vdechů do úst postiženého dítěte, a to v menším objemu vzduchu nežli u dospělého postiženého. Poté provádíme resuscitaci stejně jako u dospělých, jen stlačování hrudní kosti provádíme asi do hloubky 3 cm.

Pozor při resuscitaci u dětí: U dětí vždy vdechujeme při umělém dýchání menší objem vzduchu, nežli je tomu u dospělého postiženého. Resuscitaci, respektive stlačování hrudní kosti provádíme pouze dlaní jedné ruky.

Pozn. V případě, že primární příčinou zástavy dechu bylo dušení (tonutí, oběšení), tak i u dospělých zahájíme resuscitaci 5 rychlými vdechy a poté přejdeme na nepřímou masáž srdce.

5. Zlomeniny

Společným jmenovatelem u zavřených zlomenin je znehybnění. Poraněného uložíme do klidu a znehybníme celou poraněnou končetinu nebo co největší část těla v okolí zlomeniny. Zásadou je, že znehybněny by měly být dva nejbližší okolní klouby (např. u zlomeniny předloktí znehybňujeme minimálně loket a zápěstí). Protože většina z nás dlahy běžně s sebou nenosí, musíme improvizovat. Jako dlahy lze použít  lyžařské hůlky, prkénka, příložníky, násady. Dlahu je nutno vždy vypodložit (oděvem, vatou), zvláště v místech, kde by mohla způsobit otlak. K připevnění dlah slouží šátky, či součásti oděvu. Každé znehybnění musí být co nejjednodušší, ale dostatečné, tzn., že dlahy a jejich připevnění musí být pevné. Přikládání dlahy na končetinu provádějte vždy s pomocníkem. Pokud lze, nezouvejte při znehybnění dolní končetiny obuv. Způsobíte tím zbytečně poraněnému bolest. Kontrolujte, zda je končetina dobře prokrvena. Při každém znehybnění zvedejte končetiny šetrně a zbytečně jimi nemanipulujte.

V případě rozsáhlejšího poranění s bezvědomím postupujeme podle výše uvedených zásad (kapitola 1-4). U otevřené zlomeniny je nutné v prvé řadě zastavit krvácení tlakovým obvazem, dále znehybnění a překrytí rány sterilním obvazem.

Postiženého transportujeme, nejlépe vleže, k odbornému ošetření rychlou záchrannou službou, nebo jakýmkoliv prostředkem s doprovodem.

Při ošetřování zlomenin manipulujeme s končetinou co nejméně. Nepokoušíme se srovnávat deformace končetiny. V případě otevřených zlomenin vždy v prvé řadě sterilně překryjeme otevřenou ránu, poté končetinu znehybníme. Pokud je to možné, končetinu ve všech případech zavěsíme na šátek. Tím se znehybnění pojistí a končetina méně bolí a méně otéká, zvláště v případě poranění předloktí a ruky.

Zlomeniny horní končetiny

Zlomenina lopatky vzniká většinou přímým násilím. Projeví se bolestivým tlakem v místě lopatky. Bolest se zesiluje při pohybech končetiny, zejména při jejím zvedání.

První pomoc
Provedeme závěs horní končetiny na šátek a transportujeme zraněného k odbornému ošetření.

Zlomenina klíční kosti je častým typem úrazu při úderu do ramene či pádu na rameno. Příznakem je bolestivost, která je často spojena s nápadnou deformací v oblasti klíční kosti. Bolest se výrazně zesiluje při sebemenším pohybu horní končetiny v rameni.

První pomoc je totožná jako v minulém případě.

Zlomenina pažní kosti se projeví bolestí, zduřením, deformací končetiny v místě zlomeniny. Pociťuje-li postižený zároveň brnění nebo necitlivost ruky pod zlomeninou, může se jednat o poranění cév nebo nervů v místě zlomeniny. Pak důležité co nejrychleji vyhledat odbornou pomoc.

První pomoc
Znehybnění provedeme pomocí dlahy (i improvizované), kterou přikládáme tak, aby překrývala rameno i loket. Pokud není k dispozici dlaha, můžeme paži lehce přivázat k tělu a tím ji znehybnit, nebo končetinu znehybnit pomocí dvou šátků či obvazů přes rameno a přes hrudník.

Nejčastější příčinou zlomeniny kostí předloktí je pád na končetinu, náraz při automobilové nehodě. Příznaky jsou stejné jako v předchozím případě: bolestivost, zduření nebo otok, deformace končetiny.

První pomoc
Fixace končetiny dlahou, která přesahuje loketní kloub a zápěstí.

Zlomeniny drobných kostí zápěstí a ruky jsou laiky často podceňována. Na první pohled lehká poranění však mohou zanechat trvalé následky.

První pomoc
V případě otevřených poranění místo překryjeme sterilním obvazem a znehybníme dlahou sahající od konečků prstů k lokti. Končetinu dáme na závěs a postiženého transportujeme k odborné pomoci.

Zlomeniny dolní končetiny

Zlomeniny pánve se projevují bolestí v postižené oblasti, přičemž bolest se může projevovat až v podbřišku a hýždích. Známkou mnohočetných zlomenin v oblasti pánve je otok a modřiny, v závažnějších případech i močení krve, krvácení z konečníku, nebo u žen krvácení z rodidel.  Tyto traumata mohou být spojeny s velkou krevní ztrátou, a tím příčinou rychle se rozvíjejícího šoku.

První pomoc
Poraněného zklidníme a uložíme jej do polohy na záda na tvrdou podložku. Je třeba co nejrychlejší odsun do zdravotnického zařízení. Při manipulaci s poraněným, musíme mít na mysli, že pánev je spojena s bederní páteří. S poraněným by tak proto mělo manipulovat více lidí tak, aby byla znehybněna podélná osa těla zraněného a nedocházelo k ohýbání nebo k rotacím v průběhu podélné osy těla. Postiženého je nutno trvale sledovat až do předání ve zdravotnickém zařízení.

Zlomeniny stehenní kosti jsou častým poraněním při automobilových nehodách. Projevuje se jako každá zlomenina bolestivostí při pokusu o pohyb dolní končetinou. Častá je deformace, zkrácení, nebo nepřirozená rotace končetiny. Zlomeniny stehenní kosti jsou také často spojeny s velkou krevní ztrátou, která může činit i 2 litry. Příznakem velké krevní ztráty je rychlý rozvoj šokového stavu.

Poznámka. U zlomenin krčku nejsou často příznaky tak intenzivní nebo mohou dokonce chybět. Proto i při absenci příznaků je nutno zvláště staré lidi nechat vyšetřit odborníkem v případě každého pádu

První pomoc
Uložit zraněného do polohy vleže, dovolí-li to situace tak nejlépe na záda (zraněný je při vědomí). Končetinu můžeme znehybnit dvěma způsoby.

První způsob předpokládá použití dlah, z nichž jedna sahá od podpaždí zraněného, nebo alespoň od pasu k chodidlu, druhá z rozkroku k chodidlu nohy z vnitřní strany končetiny.

Druhý způsob je nouzový a končetinu v tomto případě znehybníme tím, že ji přivážeme k druhostranné končetině. Výhodou je končetinu znehybnit tak, že je mírně pokrčená v kyčli i v koleni a během transportu končetinu uložíme výš a podložíme ji v tomto postavení.

Zlomeniny bérce jsou častou komplikací sportovních aktivit, zejména lyžování a snowboardingu. Příznakem bývá deformace končetiny v místě zlomeniny. Noha bývá nepřirozeně ohnuta, otočena, zkrácena apod. Často bývá porušen kožní kryt a vzniká otevřená zlomenina, neboť kost holenní je uložena těsně pod kůží (je hmatná vpředu na bérci).

První pomoc
Překrytí otevřené rány sterilním krytím v případě otevřené zlomeniny a znehybnění zlomeniny. Nemocného opět uložíme, jeden zachránce drží nohu za patu a nárt v mírném tahu (chodidlo kolmo k bérci), druhý drží končetinu za stehno v protitahu a druhou rukou podpírá končetinu dlaní v místě zlomeniny. Dlahy na znehybnění přikládáme buď ze stran, tak abychom znemožnili pohyb v kolenním kloubu i ve hlezně, nebo ze strany a ze zadu - zadní dlaha ve tvaru L. V improvizovaném případě lze postižený bérec svázat dohromady se zdravým bércem. Zraněného transportujeme s podloženým bércem a vyvýšenou končetinou jako v předchozím případě.

Zlomeniny hlezna a nohy jsou častým sportovním zraněním. Nemusí dojít ke zlomenině kostí. Častá jsou vymknutí v této oblasti, která jsou většinou spojená s poraněním vazů (těch je v této části těla bezpočet). Nejčastějším příznakem je bolestivost, otok, deformace končetiny, vychýlení nebo posun nohy oproti bérci, rotace apod. Rozsah poranění může být různý, avšak první pomoc je společná. Znehybnění provádíme s končetinou podloženou pod bércem dlahou ve tvaru U, která začíná na zevní straně bérce pod kolenem a končí na vnitřní straně bérce též pod kolenem. V improvizovaném případě lze končetinu v tomto postavení znehybnit stočenou dekou. Další způsob je znehybnění dlahou ve tvaru L přiloženou po zadní straně bérce přes chodidlo a prsty nohy.

6. Alergická reakce a anafylaxe

Anafylaktická reakce (anafylaxe) je v podstatě akutní alergická reakce, vznikající na podkladě imunopatologické reakce. Nejtěžší, život ohrožující, formou anafylaktické reakce je anafylaktický šok.

Projevy rozlišujeme na místní a celkové.

Místní projevy anafylaxe:

Postižený často pociťuje nevolnost (zvracení, průjem), je dušný, bledý, má mžitky před očima, objevuje se studený pot, strach, mrazení či poruchy vědomí, puls bývá zvýšený. Často se objevuje zarudnutí (např. v místě v pichu), otok (v případě celotělového otoku, otékají první víčka), vyrážka doprovázená svěděním.
U lehčích forem anafylaxe mohou být vyjádřeny jen některé symptomy z výše uvedených.

Celkové projevy se jeví jako vystupňování a kombinace projevů místních, dochází k rozvoji šokového stavu (bezvědomí, křeče, povolení svěračů) a k selhání dýchacího a kardiovaskulárního systému.

První pomoc

Jak už jsme si řekli, jedná se o urgentní a potenciálně život ohrožující stav. První pomoc tedy spočívá ve snaze o udržení vitálních funkcí. Nemocného v šoku je nutno uložit do polohy se záklonem hlavy, uvolnit dýchací cesty a v případě potřeby zahájit kardiopulmonální resuscitaci dle pravidel uvedených výše. V případě průniku alergenu do organismu vpichem (bodnutí hmyzu, injekce léku) je nutno místo vpichu zchladit a dle možnosti zaškrtit (končetina) nad místem průniku, aby se zpomalila rychlost vstřebávání alergenu. Ti, kteří už prodělali anafylaktickou reakci nebo jsou alergici, jsou často vybaveni protišokovým balíčkem, či mají s sebou příslušné léky. Je proto důležité se na tuto skutečnost dotázat a případně lék aplikovat.

7. Tepelná postižení organismu

Úpal

Jedná se o celkové přehřátí organismu, které může nastat při dlouhodobém pobytu v prostředí s vysokou teplotou (více jak 35°C). Příčinou může být nadměrná tvorba tepla (při nedostatek tekutin pro tvorbu potu) či vysoká teplota a vlhkost v prostředí popřípadě kombinace obojího. Hlavním příznakem je horečka (až 41°C). Postižený má bolesti hlavy, závratě, zrychlený dech a tep. Dále můžeme pozorovat suchou, horkou a zarudlou kůži.

První pomoc

Postiženého přeneseme je do stínu nebo do chladné, větrané místnosti. Podáváme chladivé nápoje, studené zábaly. Zchlazování by nemělo být postiženému nepříjemné! Musíme také dávat pozor, aby nedošlo ke druhotnému podchlazení. Teplotu proto srážíme přibližně na 38°C.

Úžeh

Na rozdíl od úpalu se jedná o přehřátí mozku. Vzniká v důsledku déletrvajícího přímého působení slunečního žáru na nekryté tělo (častá je kombinace se slunečním popálením). Projevy, které jsou podobné jako u úpalu, se mohou dostavit i po několika hodinách

První pomoc

Při první pomoci postupujeme stejně jako při úpalu s tím rozdílem, že dáváme obklady na hlavu.

Podchlazení

Podchlazení je stav, kdy tělesná teplota klesne pod 35 ˚C. Může být smrtelné, když není rychle rozpoznáno a správně řešeno. K úmrtí může dojít i za 1 – 2 hodiny po prvních příznacích! Senioři a malé děti se hůř přizpůsobují změnám teploty a můžou mít problémy si uvědomit, že jejich teplota nebezpečně klesá.

Při podchlazení si postižený stěžuje, že je mu zima, třese se, je apatický. Pokud se podchlazení prohlubuje, zhoršuje se koordinace pohybů, je zmatený, ospalý a přestává dobře artikulovat. V dalším stadiu se začne nebezpečně zpomalovat srdeční akce, postižený upadá do bezvědomí. Posledním stadiem je tzv. zdánlivá smrt, kdy nelze zjistit tep ani dýchání. Nedojde-li k poklesu tělesné teploty pod 20 – 15 °C, trvá naděje na oživení i při déle trvající zástavě oběhu a dýchání, protože nízká tělesná teplota minimalizuje potřebu kyslíku.

První pomoc

Pokud začnete pozorovat příznaky podchlazení, vyhledejte okamžitě lékařskou pomoc.

Není-li možné přivolat pomoc ihned, je třeba svléknout případné mokré oblečení a zabalit postiženého do teplé deky, abyste zabránili dalšímu úniku tepla. Postiženého netřete ani nemasírujte. Vhodné je podání teplého nápoje, který pomůže zvýšit tělesnou teplotu. Nepodávejte však alkohol. Alkohol rozšiřuje cévy a zvyšuje tak ztráty tepla a podchlazení urychluje. Neřešte podchlazení horkou sprchou nebo koupelí, mohlo by dojít k srdeční zástavě.

Při zachovaném vědomí podávejte horké oslazené nápoje bez alkoholu, sledujte dýchání a oběh, nepodávejte léky. Při bezvědomí sledujte dýchání a oběh. Při zástavě dechu a/nebo dýchání je třeba provádět umělé dýchání a srdeční masáž až do doby, než dorazí lékařská pomoc (viz výše)

Omrzliny

Omrzlina je poškození organismu, které vzniká působením nízkých teplot na kůži a podkoží. Většinou se jedná o teploty pod bodem mrazu, ale za větru a vyšší vzdušné vlhkosti můžou omrzliny vznikat i při vyšších teplotách. Ohroženy jsou hlavně nedostatečně chráněné nebo nezakryté periferie těla: nos, uši (zejména lalůčky), tváře, brada a prsty. Omrzliny mohou vést k nevratným poškozením. V nejhorších případech až k amputacím. Zvýšené riziko omrzlin hrozí lidem s narušeným prokrvováním tkání způsobeným některými nemocemi - např. cukrovkou, užíváním léků (betablokátory) nebo kouřením. Stejně jako u podchlazení hraje velkou roli ve vzniku omrzlin i oblečení: nedostatečné nebo příliš těsné.

Příznaky: Kůže je voskově bílá, chladná  a necitlivá.  Může se objevit brnění, štípání, bolest.

Podle dalšího vývoje omrzlin je dělíme na tři stupně:

1. stupeň – po cca 10 min zahřívání by se měla vrátit citlivost. Dochází k úplnému uzdravení, ale může se stát, že bude přetrvávat místní přecitlivělost na chlad.

2. stupeň – za 1 – 3 dny se objevují puchýře a fialové zbarvení kůže. Je to přechodné stadium mezi vratným poškozením u 1. stupně a nevratnými změnami způsobenými omrzlinami 3. stupně. Puchýře se světlým obsahem signalizují naději na uzdravení, tmavý obsah vyhlídky zhoršuje.

3. stupeň – projevuje se po několika dnech zčernáním a ztvrdnutím postižené části těla.

První pomoc:

• vyměnit vlhký nebo zmrzlý oděv za teplý a suchý
• zahřívání vlastním (pokud se nejedná o celkové prochlazení) nebo cizím tělesným teplem – např. v podpaží
• aktivní pohyb končetin
• masírování okolí omrzliny  -  nedotýkat se poškozené tkáně! Nepřípustné je tření omrzliny sněhem!!!
• dostat postiženého d o tepla nad 15 ˚C, ale nevystavovat omrzliny sálavému teplu z ohně, fénu nebo topení
• podávání horkých, oslazených nápojů

Pokud se stav nezlepšuje nebo pokud máte jakékoliv pochybnosti, vždy vyhledejte odbornou lékařskou pomoc. Omrzliny se dále ošetřují horkou vodní lázní – max. 42 ˚C (většinou kolem 40 ˚C) – v ní je třeba pohybovat omrzlou částí těla asi 30 min, dokud nedojde ke zčervenání a nezačne bolet. Na obličej se přikládají teplé obklady. Po lázni se omrzlina osuší a kryje se sterilním vatovým obvazem, který nesmí omrzlinu utlačovat.

Jak se chránit před podchlazením a omrzlinami

Oblékejte se teple, oblečení vrstvěte, zaměřte se na to, abyste měli v teple nohy a ruce, vezměte si teplou čepici nebo alespoň kapuci. Kvůli omrzlinám se vyhněte příliš těsnému oblečení. Na obličej používejte co nejmastnější krémy nebo olivový olej.

8. Popáleniny

Popáleniny ohrožují postiženého především:

• Rozvojem šoku (ztráta tekutin, bolest)
• Infekcí
• Ztrátou tvaru a funkce tkáně (jizevnaté hojení)

Horší průběh popálenin je u dětí (jemná kůže) a starších lidí (suchá atrofická kůže)

Podle hloubky poškození dělíme popáleniny na tři stupně:

I. stupeň  (epidermální) - kůže je zarudlá a silně pálí. Hojí se vcelku rychle - řádově dny.

II. stupeň (dermální) - tvoří se puchýře vyplněné plazmou, které silně bolí. Je to nejbolestivější stupeň, protože dochází k poškození podkoží. Hojí se několik týdnů.

III. stupeň (subdermální) - nejhlubší. Dochází k odumření tkáně (zuhelnatění), je méně bolestivější než druhý stupeň, protože došlo ke zničení receptorů vnímajících bolest. Často je nutná transplantace kůže. Zůstávají jizvy, hojí se měsíce.

Příčiny popálenin: vždy je horší přímý kontakt s předmětem (žhavý kov), než přenos energie (sluneční paprsky). Rozhodující je výška teploty a doba působení tepla.
Popáleniny 1. stupně mohou vzniknout v důsledku působení tepla již od cca. 50°C.  Popáleniny 2. stupně mohou být způsobeny např. Teplotou 60°C působící po dobu 60s. A konečně popáleniny 3. stupně mohou být způsobeny teplotou 100°C působící po dobu 5 sekund (ne však varem)

První pomoc:

První řadě zlikvidujeme příčinu popálenin (uhašení ohně, odstranění žhavého předmětu), svlečení horkého, či mokrého oděvu (pokud není přiškvařen), odstranění vodičů tepla z postiženého (prsteny, náušnice, náramky) též kvůli možnosti otoku.

• postiženého posadíme nebo položíme
• I. a II. stupeň dostatečně dlouho chladíme (dokud přináší úlevu), alespoň však 20 minut. Chladíme nejlépe tekoucí studenou vodou. U velmi malých dětí chlazení neprovádíme z důvodu hrozícího chladového šoku.
• III. stupeň nechladíme, protože došlo k celkovému zničení tkáně a hrozí infekce.
• Ránu sterilně překryjeme, nejlépe originálním zdravotnickým materiálem (nekryjeme I. stupeň, obličej a krk)
• Pokud se jedná o popálenou končetinu, tak ji po ošetření šetrně zafixujeme.

Poznámky: Puchýře nepropichujeme. Příškvary (oděv, dehet) nestrháváme, pouze na volném okraji odstřihneme. Nikdy nepoužíváme žádné masti, zásypy či léky proti bolesti. Mohou zkreslit pozdější lékařskou diagnózu. Dáváme obzvlášť velký pozor na příznaky šoku, u rozsáhlejších popálenin provádíme preventivní protišoková opatření. Při sterilním krytí rukou vkládáme mezi prsty záložky z gázy.

9. Otravy

Obecné zásady první pomoci při otravách

• Přednostní význam má zajištění základních životních funkcí a průchodnosti dýchacích cest popsané výše. Důležitým krokem je rovněž vyvedení nebo vynesení postiženého z nebezpečného prostředí nebo přerušení působení jedovaté látky, přičemž dbáme na svou vlastní bezpečnost (užitím pomůcek - rukavice, ochranný oděv nebo dýchací maska, apod.)
• Provokované zvracení nepoužíváme při poruchách vědomí, při požití leptavých látek - kyseliny, louhy nebo při požití pěnivých látek - mycí prostředky a při požití organických rozpouštědel
• Je-li to možné, zajistíme vzorek jedu -- zvláště neznáme-li složení. Popřípadě s postiženým odesíláme informace o názvu jedu nebo originální obal od požité látky (chemikálie, léku) s informací o požitém množství. Při požití jedovatých rostlin nebo jejich částí, zajistíme tu část rostliny, která umožní její identifikaci (listy, květ, plody), nebo plodnice houby.
• Okamžitý transport postiženého k lékaři

Velmi důležitou úlohu hraje profylaxe, neboli předcházení otravám. Z profylaktických opatření jsou nejdůležitější:

• Uchováváme produkty v originálních baleních a hlavně mimo dosah dětí
• Chemické látky uchováváme odděleně od potravin
• Nepoužíváme léky, které nejsou předepsány lékařem (např. od souseda farmakologa- amatéra)
• Při práci s herbicidy a insekticidy používáme ochranný oděv, brýle, event. respirátor
• Pasti s jedy na hubení hlodavců dáváme na místa nepřístupná dětem

Příklady otrav a první pomoc

Otrava oxidem uhelnatým a oxidem uhličitým

Příčiny: svítiplyn, kouřové a výfukové plyny; nedostatečné spalování

Příznaky: zčervenání, bolesti hlavy, zvracení, závratě, poruchy zraku, zrychlený dech a tep, poruchy vědomí až bezvědomí

První pomoc:
s ohledem na vlastní bezpečnost, vyneste postiženého ze zamořeného prostoru, nebo se pokuste prostor dokonale vyvětrat) a přivolejte odbornou zdravotnickou pomoc. Při zachovaném dýchání uložte postiženého do stabilizované polohy, při nedostatečném dýchání či srdeční zástavě zahajte kardiopulmonální resuscitaci. Přivolání odborné lékařské pomoci zajistěte vždy (i když se postižený probírá z bezvědomí)

Otrava léky a drogami

Příčiny: předávkování, náhodné požití, sebevraždy

Příznaky: poruchy vědomí, bezvědomí, zástava dechu, zástava srdce

První pomoc:
je-li postižený při vědomí, snažte se vyvolat zvracení (např. mechanickým drážděním kořene jazyka), dále mu podejte několik rozdrcených a ve vodě rozpuštěných tablet živočišného uhlí (nikdy nepodávejte mléko, černou kávu, alkohol). Uložte postiženého do stabilizované polohy a přivolejte lékařskou pomoc. Do příjezdu lékaře sledujte dech a tep a v případě selhávání zahajte KPR. Rovněž se snažte zjistit, co postižený požil a případně zajistěte obal od požitých léků a části biologických exkrementů (zvratky, sliny, moč).

Pozn. u dětí nevyvoláváme zvracení požitím slané vody. Pokud by nedošlo k zvracení, zatížíme ledviny.

Otravy průmyslovými škodlivinami

Příčiny: požití jedu omylem, nadýchání se výparů

Příznaky: poruchy vnímání, vědomí, dechu

První pomoc:
přerušíme působení škodlivé látky (vyvětráme, svlékneme potřísněný oděv) a/případně podáme antidotum (protijed)

Jedy a jejich antidota

• otrava nemrznoucí kapalinou (Fridex, etylenglykol) - podejte asi 2dl tvrdého alkoholu (více než 45% obsahu alkoholu)
• požití benzínu a nafty či aromatických uhlovodíků (benzen, toluen...) - podejte postiženému parafinový olej (Lafinol) či rostlinný olej (olej na smažení)
• po použití saponátů nepodávat nic ústy ani nevyvolávat zvracení

!!! V ostatních případech (je-li postižený při vědomí) podejte rozdrcené živočišné uhlí s vodou.

10. Tonutí

Rozlišujeme dvě formy tonutí:

• Tonutí suché. Tonutí bez vdechnutí tekutiny do plic - vysvětluje se reflexní zástavou dechu při ponoření hlavy a reflexní křečí svalů hrtanu, které uzavřou vchod do dýchacích cest
• Tonutí vlhké. Tonutí s vdechnutím tekutiny (nejčastěji vody) do plic. Vdechnutá voda se v plicích vstřebává, přičemž sladká voda  naředí krev a zvětší její objem. Může tím poškodit červené krvinky při nižším osmotickém tlaku naředěné krve. Slaná voda naopak zadržuje vodu v plicích, což vede k otoku plic.

Pozn. Tonutí může být vyvoláno jiným závažným onemocněním (infarkt myokardu, epileptický záchvat, mozková mrtvice apod.).

Pokud je tělo při tonutí současně vystaveno nízkým teplotám (podchlazení), vydrží s kyslíkovými rezervami delší dobu (kyslík je spotřebováván tkáněmi méně z důvodu nižšího bazálního metabolismu). Podaří-li se tonoucího zachránit, může se i po několika hodinách rozvinout těžký otok plic, který způsobí tzv. druhotné utonutí. Mějme na paměti, že při vdechnutí vody se spolu s ní do plic dostávají i částečky v ní obsažené (písek, bahno, řasy atd.), které mohou být zdrojem dalších velmi vážných komplikací.

Příznaky tonutí jsou:

• panika, strach, usilovné nepravidelné dýchání,
• bezvědomí, zmodrání,
• plicní otok (vykašlávání narůžovělé zpěněné tekutiny),
• křeče,
• zástava dechu a oběhu,
• podchlazení.

První pomoc

O vylovení tonoucího bez pomůcek se mohou pokusit jen dobří plavci. Pokud mezi ně nepatříte, volejte ihned odbornou pomoc, popřípadě plavčíka a pokuste se tonoucího vylovit s pomocí pomůcek (hoďte tonoucímu záchranný kruh, lano či vezměte kruh, bójku apod. a pomůcku mu hoďte, nejlépe na silném laně.  V případě, že skočíte pro tonoucího do vody, doplavte k němu ze zadu, obraťte jej na záda a snažte se ho dostat na břeh a zde zahájit oživování. Neztrácejte čas s vyléváním vody z postiženého. Při bezvědomí se zachovaným dýcháním ho svlékneme z mokrého oděvu, otočíme do stabilizované polohy a dbáme, aby nedošlo k prochladnutí. Za neustálé kontroly stavu voláme lékařskou pomoc. Pokud tonoucí nedýchá, zahájíme KPR umělým dýcháním, ideálně ještě ve vodě, 5 vdechy (je vždy nutné prohlédnout dutinu ústní a případně ji vyčistit a zprůchodnit tak dýchací cesty). Na břehu položíme postiženého na záda a pokračujeme v KPR (viz. kapitola 4) až do příjezdu záchranné služby. Případně transportujeme postiženého do nemocnice a to i v případě, že je při vědomí se stabilními životními funkcemi.

Důraz při poskytování první pomoci je kladen na rychlost. Čím déle je postižený ve vodě, tím menší je naděje na úspěšné přežití. Stejně tak s oživováním je nutno začít co nejdříve.

11. Úrazy

Při jakémkoli úrazu je v první řadě, třeba zabránit dalšímu nebezpečí tj. zajistit bezpečnost pro toho, kdo zachraňuje, popřípadě okolo stojících čumilů. Tj. (označení místa autonehody, vypnutí el. proudu, odehnání účastníků nehody za svodidla, označení nebezpečného místa). Ujasníme si, co se stalo a kde se nacházíme (adresa). Přivoláme 155 nebo 112 a začneme s první pomocí (nepodceňujeme použití ochranných pomůcek – rukavice apod.)

Prioritně pomáháme těm, co nekomunikují. Kriticky zraněný si o pomoc neřekne, naopak křičící člověk může dýchat a má evidentně dost sil. Život zachraňující výkony jsou: ZÁSTAVA SILNÉHO KRVÁCENÍ, UVOLNĚNÍ DÝCHACÍCH CEST A ZAJIŠTĚNÍ TEPELNÉ POHODY. S postiženým manipulujeme co nejméně a jen tehdy, je-li k tomu důvod. Pokud postižený dýchá a reaguje, ponecháme ho v poloze v jaké je, popřípadě jakou sám zaujal. Motocyklistovi nechme přilbu (pokud si ji sám nechce sundat). V případě, že postižený nereaguje je naopak vyproštění (včetně sundání přilby - viz obrázek) a polohováni prioritní!! Je maximálně důležité obnovit životní funkce, hlavně dýchání. Veškerá manipulace však musí být šetrná, se stálou oporou hlavy!! U většiny postižených dochází k rozvoji šokového stavu. Šokový stav mírníme pohodlnou polohou (v rámci možností), přikrytím, zklidněním, rozhovorem o blížící se pomoci či svlažením rtů.

Obr. První zachránce udržuje polohu hlavy v ose těla, druhý snímá přilbu tahem v ose těla. V případě integrální přilby zvedněte hledí a přilbu otevřete stiskem tlačítka na boku

Poranění hlavy

Příznaky: krvácení, otok, deformity, výtok tekutiny nebo krve z nosu či uší, nevolnost zvracení.

Při poskytování první pomoci je nutné mít na zřeteli, že poranění hlavy vyžaduje často velké násilí a bývá proto spojeno i s poraněním krční páteře. Proto pozor při manipulacích. Hlavu držíme vždy v podélné ose těla, vyvarujeme se předklonům hlavy a jejím rotacím. Hlavu se snažíme udržovat v mírném záklonu. Při poskytování první pomoci je v první řadě důležité ověřit je-li postižený při vědomí, nebo v bezvědomí, a zda dýchá či nikoli. Tyto dva stavy nepřetržitě sledujeme až do příjezdu lékařské první pomoci

První pomoc:

Při bezvědomí postupujeme následovně:

• Postiženého ukládáme do polohy vleže na znak s mírně zakloněnou hlavou
• Přistupujeme okamžitě ke kardiopulmonální resuscitaci. Na tento bod je kladen veliký důraz, neboť přežití zraněného a definitivní rozsah poškození mozku je závislé na tom, jak rychle se obnoví dostatečné zásobení mozku kyslíkem. V případě i krátké časové prodlevy dochází k trvalému poškození mozku i u člověka, který nemá mozek poraněn. 
• Ošetříme event. zevní poranění. Rány kryjeme dostatečným množstvím savého materiálu. Obvazy neutahujeme a krvácení nekomprimujeme. Krvácení z ucha nebo z nosu kryjeme dostatečným množstvím savého materiálu. Dále případně ošetříme i další poranění (menší krvácení a zlomeniny nebo otevřená poranění) kdekoliv na těle.
• Kontrolujeme trvale stav a dýchání a trvale udržujeme průchodnost dýchacích cest, nebo podporujeme dýchání a oběh.
• Co nejrychlejší transport nebo zajištění odborné pomoci.

Při zachovaném vědomí:

• Nemocného uložíme vleže na znak s mírně podloženou hlavou nebo do stabilizované polohy s ohledem k dalším případným zraněním. 
• Zevní poranění nebo krvácení ošetříme stejně jako v minulém případě.
• Zajistíme odbornou pomoc, nebo transport k odborné pomoci.
• Je nutno trvale zraněného sledovat, neboť i u zraněného při vědomí není vyloučená následná ztráta vědomí v pozdější době. Stejně tak i zraněný, který se z bezvědomí probere, může do bezvědomí upadnout kdykoliv znovu.

Poranění páteře (zad)

K poranění páteře dochází při různých příležitostech, většinou při pádu z velké výšky. Poranění vzniká při automobilových nehodách, při pádech z lešení, nebo ze střechy a při sportu. Ze sportů je to zejména horolezectví, paragliding, létání na rogalu a sportovní létání. Úrazem je nejsnadněji postižitelná krční páteř, pak páteř bederní a hrudní.

Příznaky izolovaného poranění páteře bez poranění míchy: bolestivost v postižené oblasti, jakákoliv bolest v zádech, na hrudi, nebo na krku může signalizovat toto poranění.

Příznaky poranění míchy: různý stupeň ochrnutí nebo ztráty citlivosti v některé části těla. Tyto příznaky však nejsou patrné u poraněných v bezvědomí, u kterých toto zranění nelze nikdy vyloučit. Je třeba proto se zraněným v bezvědomí manipulovat tak, jako by tento typ poranění měl.

Zranění s poraněnou krční páteří jsou vždy bezprostředně ohroženi na životě. Zejména první dva krční obratle mají úzký vztah k životně důležitým centrům v prodloužené míše, které řídí základní životní funkce - dýchání a krevní oběh. Tato situace je neslučitelná se životem.

Poranění v oblasti hrudní nebo bederní páteře ohrožuje vždy zraněného trvalou invaliditou. Poranění míchy může způsobit až zachránce při nešetrném vyprošťování, nebo nesprávném transportu. Manipulovat se zraněným by mělo v těchto případech více lidí tak, aby nedocházelo k ohýbání trupu v jeho podélné ose, nebo k rotacím trupu okolo této osy.

U nemocných v bezvědomí je nutno vždy zajistit průchodnost dýchacích cest, dýchání a krevní oběh (provádíme tedy kardiopulmonální resuscitaci!). Při zajišťování dýchání, průchodnosti dýchacích cest a nepřímé masáži srdeční může zachránce s nemocným manipulovat nepříznivě vzhledem k potenciálnímu poranění páteře. Zajištění životních funkcí má však v těchto případech přednost, protože v případě, že se nám je nepodaří obnovit, zraněný zemře.

První pomoc

• Uložíme poraněného na záda na rovnou podložku a pokud komunikuje, poučíme jej, že se nesmí hýbat (hlavně hlavou – otáčet hlavu, zvedat hlavu atd) a obracet se na bok.
• Při každé manipulaci se zraněným je nutné, aby s ním manipulovalo více lidí výše popsaným způsobem. Ideálně uložíme zraněného na tvrdou, rovnou podložku a na té jej transportujeme (deska, dveře, široké prkno atd.).
• Při podezření na poranění krční páteře je vhodné páteř znehybnit. K tomuto účelu poslouží např. dva větší sáčky s pískem, kamínky, boty apod., které položíme vedle hlavy z obou stran. Hlavu můžeme navíc přilepit k podložce přes čelo širokým pruhem náplasti.
• Co nejrychleji transportujeme postiženého k odborné pomoci s trvalým sledováním stavu.

Poranění břicha

Příznaky: bolest břicha, bledost - pocení - kolaps

Poranění břicha je spolu s poraněním krku a hrudníku stav, který často ohrožuje zraněného přímo na životě. Poranění může být důsledkem přímého násilí (bodnutí, úder do břicha) nebo důsledkem tzv. decelerace, což je poranění nebo odtržení břišních orgánů vlivem náhlé ztráty rychlosti (dopravní nehody. Tělo se náhle zastaví a u břišních orgánů dojde vlivem setrvačnosti (ještě chvilku zůstávají v pohybu) k natržení nebo utržení závěsného aparátu, který většinou obsahuje cévy, které orgán vyživují. Důsledkem je často prudké krvácení. Zranění břicha dělíme na zavřené (není porušena dutina břišní) a otevřené

Zavřená poranění břicha jsou většinou způsobena účinkem tupého násilí na břišní stěnu (kopnutí při rvačce, údery do břicha při sportu) tlaková vlna při výbuchu, nebo prudkým zabrzděním (dopravní nehody, pád z výše). Příznakem vnitřního zranění je vždy bolest různé intenzity a charakteru a rozvoj šokového stavu. Dalšími příznaky jsou nevolnost a zvracení, pocení, bledost, zrychlený a hůře hmatný tep a při prohlubujících se příznacích může stav vyústit do ztráty vědomí. Na zavřené poranění břicha myslíme vždy při automobilové nehodě u nemocného v šoku s bolestmi břicha, při každém pádu, nárazu na břicho, nebo do bederní krajiny (do zad). Zvláště mnohočetná poranění mohou zastřít zavřené poranění břicha.

Otevřená poranění břicha jsou většinou způsobena ostrým předmětem. Poranění břicha může komplikovat i bodnou ránu hrudníku, zad nebo stehna. Poranění, která se mohou zdát na první pohled povrchová, mohou pronikat hluboko do tkání a tělesných dutin. Nelze proto podceňovat jakékoliv poranění, zvláště jestliže jsme nebyli svědky jeho vzniku.

První pomoc

Při zavřeném poranění břicha postupujeme následovně:

• Zraněného ukládáme do polohy na zádech s podloženými dolními končetinami (sníží se napětí v břišní krajině).
• Pokud nemocný zaujme polohu na boku, která mu více vyhovuje, nebráníme mu. Nepodáváme nic k jídlu ani k pití. Léky tišící bolest smí postižený dostat vždy až ve zdravotnickém zařízení po nutných vyšetřeních.
• Rychlý transport do zdravotnického zařízení má zásadní význam při poranění břicha.

V případě otevřeného poranění břicha je třeba:

• Ránu sterilně překrýt. Jestliže rána silně krvácí je nutno ji zatampónovat, nebo silně stlačit (i holou rukou)
• Při výhřezu střevních kliček, je břicho nutné zabalit do čistého (ideálně sterilního nebo alespoň vyžehleného) prostěradla, osušky a pod. Při znečištění břicho ani střevní kličky žádným způsobem neočišťujeme, vyhřezlé střevo se nesnažíme vpravit zpět do dutiny břišní.
• Postiženému nepodáváme jídlo ani tekutiny.
• Provedeme urychlený transport do nemocnice.

Poranění hrudníku

Příznaky: bolest hrudní stěny, dechová nedostatečnost (modré zabarvení kůže a sliznic), pneumotorax

Při poranění hrudníku může být poraněna nejen hrudní stěna, ale i orgány, uložené v hrudním koši. K poranění hrudní stěny dochází hlavně přímým násilím (stlačení hrudníku, úder do hrudníku). K poranění vnitřních orgánů může rovněž docházet přímým násilím nebo i nepřímo při tzv. deceleraci tzn. ztrátě rychlosti. Při tomto mechanismu se tělo zastaví, ale vnitřní orgány se setrvačností pohybují dále a dochází tak k poranění vlastního orgánu nebo k poškození jeho závěsného aparátu. Příčinou bývá pád z výšky, dopravní nehody, lyžování. Mezi vnitřní orgány, které jsou tímto ohroženy, řadíme především srdce a plíce, ale také velké cévy. Při úrazu může dojít k jejich zhmoždění, roztržení a tím tak k velkému krvácení. Poranění hrudníku lze podobně jako u poranění břicha, rozdělit do dvou skupin na poranění otevřená a zavřená.

Otevřená poranění

se ve většině případů projeví stavem, který nazýváme pneumotorax. To je stav, při kterém dochází k porušení stěny hrudní a vzduch vniká do hrudníku mezi plíci a stěnu hrudní do prostoru, který se nazývá pohrudniční dutina. Plíce se svou vlastní elasticitou smrští a přestane se podílet na dýchání. I pneumotorax rozdělujeme do několika skupin na otevřený, zavřený a záklopkový.

• Otevřený pneumotorax vzniká při bodných, střelných a tupých poraněních hrudní stěny. Vzduch vnikne do pohrudniční dutiny a vyřadí příslušnou plíci z její činnosti. Nemocný dýchá pouze jednou plící. Situace je ve většině případů spojena s krvácením do dutiny hrudní, nebo i zevně. Zraněný bývá v šoku, obtížně dýchá, má namodralé rty, může být vzduch v podkoží. Při otevřeném pneumotoraxu se zraněný dusí a dochází k zástavě krevního oběhu.
• Záklopkový (ventilový) pneumotorax je stav, kdy je při vdechu vzduch nasáván do pohrudniční dutiny, ale při výdechu se otvor v hrudní stěně uzavírá a vzduch neuniká. Tím dochází k jeho hromadění v dutině pohrudniční, kde stlačuje kromě poraněné plíce i okolní struktury v hrudníku, včetně druhé plíce, srdce a velkých cév. Jedná se o rychle se rozvíjející stav spojený s dušením.

Zavřená poranění hrudníku
Většinou dochází k izolovanému, nebo mnohočetnému zlomení žeber, které omezí dýchání. Zlomené žebro také může poranit plíci uvnitř hrudníku bez patrného zevního poranění a způsobit zavřený pneumotorax nebo velký výron krve do pohrudniční dutiny. Obojí znemožní dýchání na postižené straně stlačením plíce. Poraněná plíce, ze které uniká vzduch, může být příčinou i pneumotoraxu záklopkového (ventilového). Při vdechu zde uniká vzduch z poraněné plíce do pohrudniční dutiny a při výdechu se otvor v plíci uzavírá a vzduch se tím hromadí v pohrudniční dutině. V tomto případě však nelze otvor uzavřít, abychom zabránili vnikání vzduchu do pohrudniční dutiny.

• Zavřený pneumotorax je stav, kdy se vzduch pohrudniční dutině hromadí ze poraněné plíce, např. při poranění úlomkem zlomeného žebra. Zavřený pneumotorax hrozí dechovou nedostatečností a rozvojem šoku.

První pomoc:

Otevřený pneumotorax:

• Poraněného zklidníme a vyzveme k pravidelnému a klidnému dýchání.
• Při poranění hrudníku je v první pomoci důležitá poloha. Postiženého uložíme do polohy v polosedě, nebo s podloženým hrudníkem (nemáme-li podezření na jiná poranění - břicho, páteř) tato poloha zajistí nejšetrnější a nejefektivnější dechovou práci. Předměty z rány nevytahujeme!!
• Ránu na hrudníku překryjeme sterilním krytím (mul, polštářek obvazu) a přelepíme čtvercem igelitu, či jiného neprodyšného materiálu. Čtverec přilepíme třemi pruhy náplasti po třech stranách čtverce a jednu stranu necháme volnou. To zajistí, že vzduch může unikat z pohrudniční dutiny, ale zabráníme jeho nasávání zvenčí.
• Je-li nutné uložit zraněného do polohy vleže, ukládáme jej na záda. Při ukládání do stabilizované polohy vleže na boku zraněného ukládáme tak, aby ležel na zraněné polovině hrudníku. Uložíme-li zraněného na neporaněnou polovinu hrudníku, zhoršíme tím dýchání neporaněnou plící!
• Při selhávání životních funkcí (nemocný nedýchá, nebo dýchá nedostatečně, nebo nehmatáme puls na velkých cévách) musíme neodkladně zahájit resuscitaci.
• Zajištění odborné pomoci v nejkratším možném termínu.

Záklopkový (ventilový) pneumotorax

• První pomocí je okamžité uzavření otvoru v hrudní stěně výše popsaným způsobem a co nejrychlejší transport k odborné pomoci.

Zavřená poranění hrudníku

První pomocí je především podpora životních funkcí a rychlý transport k odborné pomoci. Příčinou nedostatečného dýchání při zavřených poraněních hrudníku je nejčastěji bolestivost hrudní stěny a následně omezené dýchací pohyby, neboť mu nádech způsobuje velkou bolest. K dušení zde může docházet i bez zlomeniny žebra. Velká bolestivost při dýchání může být i při "pouhém" zhmoždění hrudní stěny. Zraněným nepodáváme žádné léky tlumící bolest. Při poraněních hrudníku je třeba pamatovat na to, že ve velkém počtu případů bývá poraněno i břicho nebo nitrobřišní orgány.

12. Vyproštění zraněného z havarovaného vozu

Správně prováděné vyprošťování osob z havarovaných vozidel po dopravních nehodách je poměrně náročné a mnohdy s tímto postupem mívají i velké problémy samotní profesionální záchranáři, používající nejmodernější techniku. Vy, jako laičtí nebo nyní již instruovaní zachránci se tak naučíte, jak provádět základní hmat, pomocí něhož lze vysvobodit zaklíněného člověka z havarovaného vozidla. Jak se tento úkon provádí? Postižený se lehce předkloní směrem k volantu nebo palubní desce, my přitom stojíme venku mimo vozidlo, těsně vedle jeho sedačky. Protáhneme svoje obě ruce za zády postiženého a podsuneme tyto ruce pod jeho podpaží (viz obr.). Levou ruku postiženému ohneme v lokti tak, aby dlaň byla stočena směrem k břichu postiženého. Tuto ruku uchopíme svými oběma rukama protaženými pod podpažím postiženého a pevně ruku postiženého uchopíme. Poté již jen vytahujeme z vozidla ven (viz obr.).

Poznámka:  U postižených, kteří byli zraněni při dopravní nehodě postupujeme vždy obezřetně při jejich vyprošťování – je to proto, že musíme předpokládat poranění páteře! Proto při vyprošťování postupujte opatrně a na pomoc si pokud možno vezměte více pomocníků.